 |
| zdroj: www.vozka.org |
V minulé lekci jsme si stahovali záběry ze života tělesně postižených, které jsme si měli přetáhnout do svých počítačů a za úkol jsme měli vyjádřit svůj postoj k jejich situaci. Mně
to usnadnily mé vlastní zážitky, chůze s francouzkými holemi po totální
endoprotéze kolenního kloubu a dále návrat do normálníhi života po
mozkové příhodě. Uvědomil jsem si, že ve většině případů tělesné
postižení nevede k resignaci, ale spíše k odhodlání a snaze nevzdát se a
vzepřít se nepřízni osudu. Široká odezva a podpora hnutím na pomoc
tělesně postiženým, jako je například "Světluška", " Paraple" a další
dokazují, že převážné části společnosti není osud postižených
spoluobčanů lhostejný. Měla by si to uvědomit i oficiální místa a
nehledat úspory v omezování prostředků na podporu tělesně postižených a
nemocných. Tedy těch slabších a s omezenými možnostmi bránit se. Moc mne
nepotěšila zpráva, že jinak sympatická dopravní společnost "Student
Agency" omezuje ve svých rychlíkových soupravách "Regio Jet" cestování vozíčkářů s odůvodněním, že je to příčinou zpožďování vlaků. Opačně se k jednomu z takových případů postavili zaměstnanci Českých drah. Jedna moje známá, téměř devadesátiletá vozíčkářka Blaženka E. se rozhodla přijmout pozvání na jubilejní oslavy katolické tělovýchovné organizace "Orel" v Brně. Ve vlaku nebylo zařízení na přepravu cestujících na invalidním vozíku, tak jí dráhy umožnily přepravu v poštovním vozu.
A. D.
Žádné komentáře:
Okomentovat