Muž mezi pěti ženami

Je mi 70let a přihlásil jsem se do počítačového kurzu RC Fabiánek v Dobřichovicích. Tento kurs vede lektorka p. Hana Habartová s pomocníkem Martinem Malátem. Do kurzu se se mnou přihlásilo pět dalších studentek, ze všech stran Berounky. V kurzu se učíme jak rozumět počítači a mluvit s ním jak se co vyhledává, jak se co ukládá, jak se co píše-přeposílá-získává. Příjímání pošty-odesílání pošty atd… Je zajímavé sledovat, jak se všichni soustředí při zadání úkolu ho vyřešit. To zoufalé volání-já to snad nenajdu-tak teď jsem to ztratila (ztratil)……Haničko…… Martine….. Pomoc…-A ti dva obětaví lektoři chodí od jednoho druhému a trpělivě vysvětlují a ukazují jak docílit zadaný úkol. Ty výbuchy smíchu při nějaké povedené poznámce mě utvrzují v tom, že i když máme doma různé strasti a starosti a nemoci v takové partě člověk rázem okřeje a je mu dobře na srdci. To vzájemné vysvětlování jestli jsem se doma učil nebo né a proč? Mě připomíná, že i my dnes můžeme umět to, co nám nebylo dáno a mladým to připadá zcela samozřejmé. Proto chodím do kurzu rád a jsem spokojený, když se vracím domu a zase vím něco navíc.

Tímto děkuji všem zúčastněným a přej hodně zdraví

K.Kail

Učastník počítačového kurzu

RC Fabianek 2012-2013

Seznamování s počítačem

Můj život s počítačem začal zhruba před 30ti lety kdy manžel začal docházet na počítačový kurz a potom

denně s počítačem pracoval. Od té doby byl život vzhůru nohama,protože počítač byl č.1 a ostatní život se tomu jen podřizoval. Přesto jsem cca před 20ti lety absolvovala počítačový kurz a to pouze pro potřeby korespondenční. Ale vůbec jsme se neskamarádili a tehdy jsem si myslela, a taky se mi zdál psací stroj lepší a počítač byl stále můj nepřítel.

Cas sezměnil a já také.Bez počítače dnes nejde nic a tak i můj přístup k tomuto vynálezu se změnil. Dnes na počítač koukám jako na nutnou a nezbytnou věc jak v podnikání, tak i v soukromém životě. Postupně a pomalu se začínáme seznamovat a doufám, že se brzy skamarádíme a naučím se toto zařízení používat k prospěchu mému i mé rodiny i když vnoučata asi nepřekonám. A proto navštěvuji počítačový kurz Fabiánku.

Žákyně

Brigitte Bardot byla...

Během naší první lekce trénování paměti vznikla tato větička:

Brigitte Bardot byla relativně lehká panna ve špatném světle karlovarských reflektorů.

Uhodnete, co si díky této větě můžete snadno zapamatovat?

Astronomie

S radostí jsem uvítala přednášky z astronomie. Už jako dítě mne obloha s hvězdami fascinovala. Jakýkoli úkaz, bylo-li možné jsem s napětím sledovala. S očouzeným sklíčkem jsme doma pozorovali zatmění slunce. Ráda jsem měla výlety do planetária a hvězdárny.V létě i v zimě hledám Velký vůz - je vždy jinde a je vidět jak se země otáčí.
S vnoučkem jsem byla na Petříně a pozorovala částečné zatmění a rovněž skvrny na slunci, zde jsme zakoupili speciální brýle používané při zatmění.
V roce 1999, 11.srpna, bylo zatmění slunce úplné, které jsem prožila při prodeji domu své maminky u Roudnice nad Labem. Během chvíle se zdvihla vichřice a my museli do auta, aby nás vítr neodnesl pak se vítr uklidnil, udělala se hrozná zima a začala podívaná na obloze - začalo zatmění slunce, no jedna nádhera. Bylo to jak v nějakém sci-fi filmu.
Rovněž když mohu, sleduji roje meteoritů - Perseidů jsem o nočních službách viděla nejvíce. Na Leonidy jsem měla smůlu vždy bylo zataženo. Dokonce jsem na obloze viděla průlet mezinárodní stanice ISS.
V roce 2005 po otevření zámku Zbiroh jsme ho navštívili a jelikož počátkem 17st. vlastnil tehdy ještě hrad Rudolf II., nechal ho přestavět na zámek a jedna místnost je mu věnována. Nejenže jsou zde obrazy Arcimbolda, ale uprostřed místnosti je globus měsíce se zvířecími znameními což každého upoutá, protože globus je pomalu v celé místnosti. Návštěvu zámku doporučuji.

Za úkol si musím dát prohlídku slunečních hodin alespoň ty pražské a v okolí. V jejich znalosti mám mezery.

Eva Kozáková 

studentka VU3V

Sympatikus a parasympatikus

Máme za sebou jen pár lekcí semestrálního kurzu VU3V s názvem Lidské zdraví, ale už teď mě provokují dva autonomní rošťáci sympatikus a parasympatikus.
Jsou pro mne jaksi neuchopitelní. Jako nervy vegetativní, vůlí člověka neovladatelné, si dělají, co chtějí s mnohými orgány – prakticky se všemi tělními útrobními orgány – např. játra, slinivka, sdrce... Dohromady mají v hrsti celého člověka – sympatikus v gangliích přímo v těle, mimo mozek; parasympatikus (bludný nerv) a ostatní nervy jako nervová zakončení neuronů sídlících v centrální nervové soustavě. Vždycky jdou proti sobě, jeden proti druhému; co jeden rozšíří, urychlí, druhý stáhne, zpomalí, ale jen proto, aby celku bylo dobře, základním imperativem pro ně je, aby tělo fungovalo. V rámci svého opačného, zdánlivě konkurenčního, jednání vlastně spolupracují, každý je činný v pravou chvíli. Co si z nich vzít příklad např. ve veřejném životě?
 Dále je mi sympatický hypothalamus – už ten název mi zní jako zaklínadlo, dobré zaklínadlo; přijaté vjemy vyhodnocuje, označuje, třídí a přiřadí k nim emoce, a pak odesílá dál do kůry koncového mozku. Nemá on na svědomí náš optimismus či pesimismus?

Marie Doležalová
studentka VU3V